NOVÁ GENERACE: Lopakhtina / Vávrová / Galiová / Novák

NOVÁ GENERACE  je platforma uvádějící jevištní tvorbu studentů Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla na HAMU. V říjnovém komponovaném večeru navíc také hostí studenta Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Diváci se mohou těšit na Já, ty, my a ona Kateryny Lopakhtiny, Diabolo od Adély Vávrové, REM II Gabriely Galiové a Hořím. Filipa Nováka.

Délka představení: 110 min. (včetně 20 min. přestávky)

Kateryna Lopakhtina: Já, ty, my a ona

Kolik pijete vody? Udržujete vodní rovnováhu? Kde se nachází váš střed těla? S kým cítíte rovnováhu ve vztazích? Lidské tělo je schopno zvyknout si a přizpůsobit se různým situacím, zatímco psychika je nestabilním jevem, který narušuje rovnováhu v hlavě. Pocit rovnováhy nebo její nepřítomnost je znakem života. A jestli žijeme bez ní, já, ty, my?

Choreografie: Kateryna Lopakhtina

Interpretace: Kateryna Lopakhtina, Marija Sapožnikova

——————————————————————

Adéla Vávrová: Diabolo

Tato krátká, divadelní jednohubka zasazuje diváky do magického světa, jehož příběh je vyprávěn skrze předmět Diabola. Cirkus tak Nový, že v něm žonglování rozhodně nečekejte.

Tvorba, interpretace: Adéla Vávrová

——————————————————————

Gabriela Galiová: REM II

V projektu REM jde o tvorbu pohybového konceptu, dramaturgie, hudební složky a taneční choreografie, která pojednává o spánkové paralýze. Je spojen s depresemi či stresovými úzkostmi. V představení se vychází z osobního příběhu choreografky a dalších anonymních výpovědí. Spánková paralýza je poměrně vzácný jev, ale údajně si ji každý člověk prožije během života alespoň jednou. Nikdo nechápe, proč se spánková paralýza děje jen někomu. Spánkovou paralýzu opakovaně prožívá 45 % populace. Není věkově omezena.

Cílem představení je zobrazit skrze choreografii současného tance problematiku tohoto onemocnění. Mnozí lidé se obávají o svém problému mluvit a málokdo ví, že spánkovou paralýzu doprovází i strach ze smrti. Představení se zaměřuje na výraz, projev a reálné zobrazení emocí, kterými si diagnostikovaní procházejí.

„Nejčastěji, když usnu na zádech, tak se pak často probouzím a nemůžu se pohnout ničím kromě očí, tak to zaspím nebo se silou vůle probudím úplně. Občas, vidím nějaké černé postavy, ale to málo kdy… Taky občas slyším zvuky. Z počátku jsem při tom měla hodně strach.‘‘ – (Vendula, 23let)

 „V některých chvílích to až psychicky “bolí‘‘, ta neschopnost cokoliv udělat. Ten strach se stupňuje a v jednom z těch případů jsem dokonce měla otevřené oči (koukala na to jak se ke mně silueta blíží) a nemohla se nijak pohnout.” – (Veronika, 19let) 

„Jednou jsem se viděl seshora, do toho začal hlas (jako od satana) řvát ‚dej mi svou duši‘. Já ležel ztuhlý a jediné co jsem mohl, bylo dýchat nahlas a vydávat zvuk vydechováním. Pak kostely nebo nějaké kříže na kopci, ke kterým jsem se nedokázal přiblížit. Bruntálni kravál v hlavě a vibrování obrazu. Poslední byl hlas, co říkal: ‚přidej se k nám‘.“ – (Jakub, 23let)

Choreografie: Gabriela Galiová

Interpretace: Alžbeta Mjartanová, Kamila Harvotová, Markéta Schacherlová, Karolína Grygarová, Štěpán Przezwiecki

Hudba: Pavel Duda, Travis Lake

Light design: Tomáš Příkrý

Kostým a scénografie: Irina Vorobeva

Herecký coaching: Elizabeth Kateřina McIntosh, Martina Czyžová

——————————————————————

Filip Novák: Hořím.

Dvacet metrů peří. Ulice v plamenech. Čí jsou to ruce? Kdo zapaluje? A na koho se zapomnělo?

Představení vzniklo jako závěrečná autorská prezentace v rámci studia na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU.

Tvorba a interpretace: Filip Novák

Pedagogická spolupráce: Mish Rais

Foto: Soňa Beaumont

Poděkování: Tereza Roglová, Kamila Hrnčířová

Akce se koná za podpory AMU, HAMU, Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hl. m. Prahy, KD Mlejn a Tanečních aktualit.