Rezidence Dočasná Company (28.-31.1.2021)

Temporaliter

Dny jsou těžký a nekonečný a jediný, na co dokážu myslet,
je můj vlastní blížící-se konec.
A všechny ty fotky, který jsem nepořídil.

Přemýšlet o nich, snít řekněme,
je jako vybavit si tvář člověka, do kterého jste se zamilovali,
ale nikdy mu to nedali najevo.
Díváte se na ni, tlukot srdce se zrychlí
a dožene vás lehká závrať.
Máte pocit, že každá vteřina trvá hodinu.
A to všechno jenom proto, abyste se mohli dobře dívat,
jak vám ta vaše šance proklouzne mezi prsty.
Když se dívám na krásnou taneční scénu skrz hledáček foťáku,
a je moc velké ticho, je to naprosto…naprosto stejné.
A člověku, který je zamilovaný, nemůžete tvrdit, že není.