Ferst Dadler: Pěny … work in progess

Work in progress choreografické eseje Pěny v rámci rezidence ve Mlejně.

CZ

Jdeš se svými kamarády po ulici. Bavíte se. Přichází okamžik, kdy konverzace spěje k něčemu podstatnému. Všichni to cítíte. Ještě okamžik a všichni budete mít ten pocit, že jste společně někam došli. V tu chvíli procházíte rekonstrukcí – silničáři opravují kus chodníku. Slyšíte hlasitý hluk jejich pracovního nářadí, přes nějž nedokážeš rozeznat hlasy tvých kamarádů a nevíš, co říkají. Zvyšuješ hlas, aby jsi mohl*a dokončit větu a stále nejsi slyšet, nikdo ti nerozumí.

Mluvíš i přesto, že víš, že tvoji kamarádi ti neporozumí. Kamarádi dělají totéž. A nikdo nikomu nerozumí. Nejste slyšet přestože mluvíte.

V záblescích ticha mezi údery strojů slyšíš úryvky slov. Skládáš je do vět, které nedávají smysl. S údivem se díváš na svoje kamarády. Oni se dívají na tebe.

Po stranách silnice jsou kolemstojící. V rukou mají dopravní značku s nápisem Musíme to opravit.

Tvorba: Elia Moretti, Inga Zotova-Mikshina, Roma Zotov-Mikshin

Výzkum a supervize: Petra Hauerová

Světla: Michal Hōr

Kostýmy: Anne-Catherine Kunz

Partneři projektu: Palác Akropolis, KD Mlejn

Projekt je podpořen Ministerstvem kultury ČR a Státním fondem kultury ČR

EN

You’re walking down the street with your friends. You’re having fun. There comes a moment when the conversation turns to something important. You can all feel it. One more moment and you’ll all have that feeling that you’ve gotten somewhere together. At that moment, you are going through reconstruction – the road workers are repairing a piece of pavement. You hear the loud noise of their work tools, through which you can’t make out the voices of your friends and you don’t know what they are saying. You raise your voice to finish a sentence and you still can’t be heard, no one understands you.

You talk even though you know your friends can’t understand you. Your friends do the same thing. And nobody understands anybody. You can’t be heard even though you’re talking.

In the glimpses of silence between the beats of the machines, you hear fragments of words. You piece them together into sentences that make no sense. You look at your friends in wonder. They look at you.

There are bystanders on the sides of the road. They’re holding a road sign that says We need to fix this.

Creation: Elia Moretti, Inga Zotova-Mikshina, Roma Zotov-Mikshin

Research and supervision: Petra Hauerová

Light: Michal Hōr

Costumes: Anne-Catherine Kunz

Project partners: Palác Akropolis, KD Mlejn

The project is supported by the Ministry of Culture of the Czech Republic and the State Culture Fund of the Czech Republic