V průběhu večera představí svou absolventskou inscenaci Natálie Podešvová, ročníkové práce uvedou Michaela Dzurovčínová a Johlana Šturmová. Foto: Anna Benháková
Vyskytují se v řekách, jezerech, mokřadech a přehradách. Oči, uši a nozdry mají na vrcholu hlavy, takže mohou vnímat vše okolo sebe a zároveň být skrytí pod hladinou. Mají velmi dobré maskovací zbarvení, které jim umožňuje splynout s okolím. Ve vodě se pohybují rychlostí okolo 30–35 km/h. Teplotu těla regulují buď vyhříváním na slunci, nebo ochlazováním ve stínu.
Během doby rozmnožování se snaží nalákat samice vydáváním chrčivého zvuku spojeného s infrazvukem, který vyvolává třesení vody na hřbetě. Na svou oběť většinou číhají pod vodou, rychle se vymrští, sevřou kořist v čelistech a snaží se ji stáhnout pod vodu, kde ji utopí. Kusy masa vytrhávají pomocí „válení sudů“, zakousnou se a otáčí se okolo své osy. Chycenou kořist si často ukládají do „spižíren“ pod kamenem nebo větví, kde ji nechávají změknout.
Choreografie vznikla na motivy Vodníka z básnické sbírky Kytice od Karla Jaromíra Erbena.
Choreografie: Jolana Šturmová
Hudba: Ján Kravárnik
Interpretace: Anna Kroupová, Barbora Ptáčková, Aleš Procházka
Dramaturgie: Jolana Šturmová
Scénografie: Jolana Šturmová
Kostýmy: Jolana Šturmová, Barbora Kotešovcová
Light design: Filip Horn
Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Na počátku byl dech a ten dech byl ve Fluxu a ten dech byl Flux. Vše vzniklo skrze něj a bez něj nevzniklo nic. V dechu bylo vědomí, a to vědomí bylo hybatelem veškeré hmoty. A toto vědomí dává hmotě směr a v něm se hmota ztrácí. Tato hmota se stala tělem a přebývala mezi námi. A vše plynulo tak jak má… dokud se vědomí neodpojilo.
Co dělá člověka člověkem? V čem tkví jeho hodnota? Kam patří a kde je jeho doma? Jasně, že známe místo, ale co to doma vlastně znamená?
Autorka ve své inscenaci Flux hledá na tyto niterné a fundamentální otázky možné odpovědi. Na pozadí fyzického divadla a současného tance skrze své tělo zakouší různé formy bytí, ve kterém se snaží nejen nalézt sama sebe, ale také se prožít, a především přijmout se.
Námět, choreografie a režie: Natálie Podešvová
Hudba: Sára Vosobová
Interpretace: Natálie Podešvová
Dramaturgie: Kristýna Břeská
Kostýmy: Polina Akhmetzhanova
Light design: Martin Bitala
Pedagogické vedení: MgA. Roman Horák
Strach z odlišnosti v nás zapíná automatický ochranný systém. Jiné chování, jiný pohled, jiné potřeby nahlodávají naši jistotu o řádu světa. Zpochybňují naše ideály, mění významy.
Co by se stalo, kdybychom se zkusili s tímto strachem neztotožňovat? Místo okamžitého soudu, který nám automaticky zaplní mysl a ovlivní naše chování, začít více pozorovat, hledat možnosti, jak porozumět, pracovat na schopnosti tolerance? Chyby a nedokonalosti začali vnímat jako akt tvořivosti?
Toto tanečně-hudební improvizované představení je o naprostém propojení a přijetí nedokonalosti jako nového ideálu. Hudebníci a tanečníci fungují jako jedno ucelené těleso, skupina, která společně vytváří jedinečný neopakovatelný okamžik.
Jedná se o work-in-progress magisterské práce.
Choreografie: Michaela Dzurovčínová
Asistent choreografie: Eva Rezová
Zvuková režie: Jan Vaniš
Interpretace: Alžbeta Mjartanová, Eva Rezová, Kseniia Serykh, Jan Razima, Sarah Jedličková, Jan Bára, Štěpán Hon
Dramaturgie: Anna Benháková
Kostýmy: Polina Akhmetzhanova
Light desig: Filip Horn
Produkce: Adéla Kašparová, Kryštof David
Pedagogické vedení: Mgr. Bohumíra Eliášová, PhD.
Konzultanti: George Cremaschi, MgA. Monika Diatta-Rebcová, Ing. MgA. Tomáš Reindl, Ph.D.