Ročníkové práce představí studentky pražské Akademie múzických umění Ester Trčková, Gabriela Galiová a Šárka Říhová. Foto: Anna Benháková
,,Je číhavo.
Svůj času běh si bída hlídá
na ciferníčku v garáži.
A šmíra šmíru v sedle střídá.
A šmíruje. A nevraží.
Je bezradno.
A zem se točí.
A mesiášci v éteru
malují Slepý bráně oči
A brousí v blátě sekeru.”
-Karel Šiktanc-
Těžce nemocní lidé procházejí různými fázemi vyrovnávání se se svou životní situací. Podobnými fázemi jako umírající procházejí též jejich blízcí, jejich rytmus vyrovnávání se s nemocí ale nebývá obvykle stejný.
Přestože jsou fáze seřazeny tak, jak obvykle přicházejí, nemusí vždy nutně zachovávat tento sled. Naopak, často se stává, že se některé fáze vracejí, různě se prolínají a střídají, třeba i tři v jednom dni. Některé mohou zase úplně chybět.
Choreografie: Šárka Říhová
Asistent choreografie: Anna Kroupová
Hudba: Kryštof Záveský
Interpretace: Jakub Slovák, Gabriela Galiová
Dramaturgie: Anna Kroupová
Scénografie: Šárka Říhová, Viktorie Georgiev
Kostýmy: Viktorie Georgiev
Light design: Tomáš Příkrý
Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Spánková paralýza je poměrně vzácný jev, který údajně každý člověk během svého života alespoň jednou prožije. Nikdo nechápe, proč se spánková paralýza děje jen někomu. Spánkovou paralýzu opakovaně prožívá 45 % populace. Není věkově omezena.
V projektu REM jde o tvorbu pohybového konceptu, dramaturgie, hudební složky a taneční choreografie, která pojednává o spánkové paralýze. Je spojen s depresemi či stresovými úzkostmi. V představení se vychází z osobního příběhu choreografky a dalších anonymních výpovědí.
Cílem představení je zobrazit skrze choreografii současného tance problematiku tohoto onemocnění. Mnozí lidé se obávají o svém problému mluvit a málokdo ví, že spánkovou paralýzu doprovází i strach ze smrti. Představení se zaměřuje na výraz, projev a reálné zobrazení emocí, kterými si diagnostikovaní procházejí.
Choreografie: Gabriela Galiová
Hudba: Pavel Duda
Interpretace: Alžbeta Mjartanová, Amálie Špachtová, Aurélia Rapušáková, Karolína Vatková
Scénografie: Irina Vorobeva
Kostýmy: Irina Vorobeva
Light design: Tomáš Příkrý
Produkce: Adéla Kašparová, Jakub Slovák
Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Poděkování: Elisabeth Kateřina McIntosh
V podstatě stárneme všichni, neustále. Celý vesmír se rozpíná a chladne. Šipka času nás vede od řádu k chaosu, neúprosně směřuje ke konci. Staří lidé nás dráždí svou pomalostí, svým zevnějškem. Vymykají se z rytmu života. Ztratili svou roli ve společnosti, nevidíme je a neslyšíme je. Jejich dny jsou prázdné a tiché. Jsou křehcí, komičtí, i dojemní. Nejvíc ze všeho jsou viditelným a stále přítomným znamením, že vše jednou pomine. Toho se bojíme, lekáme, s tím si nevíme rady.
Chci umřít mladý, co nejpozději to půjde.
Námět, choreografie a režie: Ester Trčková
Hudba: Haštal Hapka
Interpretace: Žaneta Musilová, Šárka Říhová, Simona Dejmková, David Králík, Jakub Kohout
Dramaturgie: Roman Poliak
Scénografie: Viktorie Drobná
Kostýmy: Viktorie Drobná
Light design: Tomáš Příkrý
Produkce: Adéla Garabíková, Barbora Zajíčková
Pedagogické vedení: Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.