Menu

QUANTI MINORIS + Křest knihy „Jethro Tull – Půlstoletí s kouzelnou flétnou“

Čtvrtek 21.3. / 19:30 / Koncert

Žánrově lze Quanti Minoris zařadit jako historizující folkrock s keltskými kořeny. Za nejvýstižnější označení lze považovat hradní podobu rocku, tedy „hradrock“. Repertoár tvoří, kromě vlastní tvorby, většinou zhudebněná poezie středověkých autorů (anonymních, ale i známých jako např. F. Villon). Hudba je vlastní a je pouze inspirována hudbou z období 13. – 17. století.  Melodická linka s nosným středověkým prvkem za použití replik historických nástrojů je přepasírována přes rockový základ. Výsledkem je sice stylově hůře zařaditelný hudební směr, ale o to je zajímavější svojí barevností zvukovou (gemshorn, šalmaj, křivý roh, zobcové flétny, píšťala s měchuřinou, chalumeau, příčná flétna, loutna, kvinterna, viola da gamba-alt.), ale i rytmickou (kromě tradičních 4/4, 3/4 nebo 6/8, tak i méně používaných 10/8, místy 7/8, 5/8, 7/4, 9/4 a jiné …veselé…).

Více informací o skupině zde.

Vladimír Řepík: Jethro Tull – Půlstoletí s kouzelnou flétnou

Titul je pro autora srdeční záležitostí. Jak říká, Jethro Tull jsou soundtrackem jeho života. Poté, co již dříve přeložil a vydal kompletní texty písní Jethro Tull, tentokrát mapuje vývoj kapely za celou její existenci a dávátuto biografii do zajímavého kontextu s vlastní cestou životem a se situací v Československu a Česku. Vždyť právě hudba této skupiny pomáhala mnohým z nás překonávat někdejší totalitní nesvobodu. Nejde přitom o nějaká encyklopedická hesla, naopak, jde v řadě případů o nové informace, které se objevují zejména v souvislosti s nově vydávanými remixovanými edicemi klasických alb Jethro Tull. Jednotlivé kapitoly se vztahují k nejslavnějším albům a ke vzniku písní na nich. Také pozdější období, kdy skupina částečně ustoupila ze slávy, je zmapováno podle zásadních mezníků její produkce a individuální tvorby Iana Andersona. K letošnímu padesátému výročí tak autor knihou Jethro Tull – Půlstoletí s kouzelnou flétnou vzdává svůj osobní hold skupině a Ianu Andersonovi. Vizuální stránkou pak k dokonalosti celého díla přispěl neméně nadšený fanoušek a fotograf Karel Brychta.